Pompátka

Je mi rok

Tatínek říká o Verunce, že je bojovnice, když něco chce, umí se o to i pořádně poprat. Kmotřička jí zase říká "pozorovatelka", Verunka je totiž zvídavá a na neznámé věci a činnosti se ráda dlouze dívá. Ale skutečně raději jen dívá, Verunka je totiž opatrná, někdy až trošku bojácná a každopádně hodně lekavá. Nové věci pouze s odstupem sleduje a potřebuje čas, než si na ně zvykne. Stejně tak i s lidmi. Jen několika málo lidem (babička, dědeček, kmotřička) dovolí, aby ji vzali do náruče a to musí mít na to náladu a i tak jen na chvilku. Od ostatních si zachovává odstup, vadí jí i pohlazení. To samozřejmě neplatí o rodičích, s nimi se změní ve veliké tulidlo a chce se hladit, objímat a nejlíp se po nich i válet :-)

Naše holčička má krásný upřimný úsměv, který se lehce změní v dovádivý chechot. Umí se naplno radovat z hloupostí, dělá opičky a blázniviny. Ale stejně inteznivně jako se umí těšit, se dokáže i vztekat. Že to bude taková trošku svéhlavička jsme věděli už když byla malinké miminko. A v budoucnu nás ještě asi pěkně potrápí. Naštěstí těch radostných chvilek je mnohem víc.

Další věc, která k Verunce neodmyslitelně paří, je hudba. Když dlouho nic nehraje, začne být nesvá. Při písničkách se vlní a pohupuje a je viditelně ve svém živlu.

Je mi rok a čtvrt

Verunka udělala za poslední měsíce veliký pokrok, už se tolik nebojí cizích lidí. Sice se zpočátku stydí, ale osmělí se mnohem rychleji. Zjistila, že legrace může být nejen s rodiči.

Naše holčička se nám zdá hodně empatická, velice přesně pozná náladu a pocity druhých a cítí s nimi.

Co se nedá přehlédnout, je Verunčin smysl pro detail. Vysbírá všechny drobečky a upadne-li jí kousek jídla od stolu, nedokáže už v klidu jíst, ale hledí na ten spadlý kousek. Myslíme, že bude hodně pečlivá.

Je mi rok a půl

Verunka už ví, co ji baví a co ne. Mezi její nejoblíbenější zábavy patří praní a vaření. Jak vidí, že vytahujeme hrnce, už si posouvá židličku ke sporáku, aby o něco nepřišla. Pračku má ráda už od malinka. Ráda se dívá i na televizi, ale kupodivu pohádky ji až tak nezajímají, zato se jí libí televizní soutěže (tam se tleská) a sportovní noviny (to skutečně netušíme proč).

Naše holčička neposlouchá a nemluví. Když jí něco zákážeme, nešťastně pláče a zakázanou akci neustále opakuje dokola, znovu a znovu. Zkoušeli jsme už lecco, ale jak si Verunka vezme něco do hlavy, tak si to nechce nechat za žádnou cenu vymluvit. Co se týče mluvení, za posledních 9 měsíců se toho moc nezměnilo. Verunka používá jedno univerzální slovo "mama" a s tím si vystačí, nepotřebuje přidávat další slova. "Mama" znamená vše: "to chci podat", "nechci do kočárku", "tam je pejsek", "vezmi mě na ruce", "vzbudila jsem se", atd... Kromě univerzálního slova používá už jen pár citoslovcí: "páá" (pálí), "be-e" (smetí, odpadkový koš, špína) a "ňamňam" (chci jíst nebo pít).

Verunce dlouho trvá, než si zvykne na nové předměty a lidi, ale když už si je oblíbí, tak pořádně. Například vánoční dárky sice zvědavě okoukala, ale skutečně ráda si s nimi začíná hrát až nyní, po dvou měsících. Úplně nejradši má ale své dva plyšáky, pejska a zajíčka. Ty si oblíbila asi před půl rokem a jim věnuje spoustu pozornosti celý den. Hned po probuzení je hledá a celý den se k nim tulí, pusinkuje je, něžně jim cosi brumlá a večer s nimi usíná.
Jestli jí tato vlastnost zůstane, nebude mít mraky známých, ale zato několik skutečně opravdových přátel.

Je mi rok a tři čtvrtě

Verunka v řeči moc nepokročila. Pouze si oblíbila slůvko "ne", které teď používá mnohem častěji než "mama", které dlouhou dobu s výrazným náskokem před ostatními vedlo. Sice ještě stále nemluví, přesto ale už dokáže odmlouvat a být drzá. Umí totiž to své "eeeee" říct takovým způsobem, že je nám naprosto jasné, co si o nás myslí :-)
Přece jen ale aspoň malý pokrok v řeči udělala. Verunka už oslovuje tatínka! Sice neříká "tata", jen "dat", ale hlavně že si rozumíme :-)

Je velice statečná, vydrží i poměrně velkou bolest a nepláče hned kvůli každému bouchnutí.

Je s podivem, jak je naše holčička pedantní - uklízí dokonce i po nás. Jak vidí zapomenuté papuče nebo třeba hřebínek, už je utíká uklidit. Vidí kapičky, už nás posílá pro hadřičku, stejně tak drobečky se musí ihned zamést... To by nás vážně zajímalo, po kom to ta holka má... :-)

Verunka je také velice konzervativní. Zavedené zvyklosti nechce za žádnou cenu měnit a na nové si jen těžce a pomalu zvyká. Například nechtěla jarní bundičku, protože je zvyklá na svůj zimní kabátek. Mnoho dní jsme se ven vypravovali vždy s pláčem.

Překvapivě se venku bez rodičů nebojí. Sama se vypraví i hodně daleko a rodičů si absolutně nevšímá. Schválně jsme se jí jednou v obchodě schovali a čekali jsme, že až začne plakat, tak se vítězoslavně objevíme a ona si nás bude příště lépe hlídat. To byla ovšem velká mýlka. Verunka se v pohodě opřela o regál, koukala všude kolem, pak si prohlížela rybí konzervy nebo pánské deodoranty a u toho si pochutnávala na rohlíku. Bez nejmenší známky nervozity.

Jsou mi dva roky

Verunka je skvělá sestřička. Magdalenku má opravdu velice ráda. A pěkně se o ni stará. Když vidí, že Magdalenka trošku slintá, vezme plínku a hned ji utírá. Když si všimne, že Magdalenka nemá ponožky, utíká pro ně. Je smutná, když Magdalenka pláče. Moc ráda setřičku objímá a pusinkuje. Nejvíc se jí líbí Magdalenčin nosánek. Na ten se nemůže vynadívat :-)

Naše starší dceruška svou slovní zásobu stále moc nerozšířila. Slov používá méně než deset a i to jsou některé navíc jen Verunčiny "novotvary". O to více propracovanou má svou vlastní znakovou řeč, kterou ještě doplňuje o sadu zvuků, z nichž každý má svůj konkrétní význam. Z těchto gest, zvuků a několika málo slov už Verunka skládá i krátké věty.

Ukázka z Verunčina slovníku:
 
mamá = máma
něco mezi dat a ded = táta
tětě = Magdalenka
babá = babička
e e = kmotřička
ladl ladl = ponožky
a-a-a = pes
aaa = aviváž
bé = plakat
kchch = spát

Jsou mi dva roky a čtvrt

Naše Verunka je starostlivá pečovatelka. Skvěle se stará o Magdalenku a stejně pečlivě i o své dva nejmilejší plyšáky - nosí je v šátku, v noci je přikrývá peřinkou, houpe je na balónu, vozí v kočárku, krmí je a pak je zvedne na ramínko a lehce je poplácává po zádech, aby si odříhli... prostě vše, co vidí, že děláme s Magdalenkou.

Má své zásady a těch se drží. Například věci může opravovat jen tatínek, jen máma jí může umývat ručičky, tatínek jí má obouvat, ale čepičku chce vždycky jen od maminky. Je těžké ji přemluvit, aby to bylo jinak, ale vyhovět ve všem jí určitě nemůžeme.

Krátce po druhých narozeninách přišlo já a moje období. "Já" zatím Verunka říct neumí, ale ukazuje na sebe teď velice často, vlastně téměř při každé situaci. Magdalenka nesmí chytat její hračky ani šaty, u jídla musí mít jedině svůj talířek, svou lžičku, svůj hrníček a spoustu věcí chce dělat jen sama.

Ukázka z Verunčina slovníku:
tk-tk = malý
báťapa = pán
aiii = kočka
bdla-bdla = vřít
 

Jsou mi dva a půl

To, na co jsme tak dlouho čekali, je konečně tady! Verunka mluví! A stalo se to tak, jak jsme žertem předpovídali. Naučila ji to Magdalenka. Žvatlala si spoustu slabik a Verunka to po ní začala opakovat. To byl prosinec. Asi se jí to zalíbilo a začala zkoušet celá slova. V lednu se každý den naučila nové slovíčko a koncem února už řekne vlastně cokoli a dokonce v celých větách. Znakovou řeč a svou vlastní řeč verunkovštinu už vůbec nepoužívá.

Nyní přišlo na řadu já taky období. Verunce je v podstatě jedno, co chce, hlavně aby to bylo to stejné, co mají ostatní. Lze toho s výhodou využít. Např.: "Jdu si umýt ruce." a ozve se nadšené: "Já taky, já taky" :-)

Jsou mi dva a tři čtvrtě

Verunka umí "přečíst" dvě velké knížky s básničkami a písničkami a několik menších. Celkem to bude určitě přes sto říkanek. Některá slova si ovšem malinko přizpůsobila:
Holka modroOKNA, nesedavej u potoka...
Když jsem byl malý POKOJÍČEK, šlápl mi koníček na malíček...
 

Verunka objevila krásu otázek a ptá se často a ráda. A to na cokoli. Někdy se ptá naprosto pochopitelně ("Proč prší?", "Jak se ta paní jmenuje?", potká sousedy: "Kam jdete?"), ale někdy se ptá opravdu jen pro radost z ptaní (projde kolem Magdalenka: "Kdo to je? Já nevím, kdo to je?")

Naše holčička je také kupodivu velice slušná. Aniž bychom ji k tomu nějak vedli, zdraví a děkuje, jak se sluší a patří. Třeba po obědě: "Díky, bylo to výborné." Tatínek jí s něčím pomůže: "Tatínku, ty jsi tak hodný!" Je to opravdu roztomilé.

Perličky:
Pronásleduje prchajícího holuba: "Holoubku neboj, to jsem já, Verunka!"
"Verunko, jakou bys chtěla zmrzlinku?" "Já bych potřebovala vanilkovou."
Ječí na celou tramvaj: "Já se fakt vztekám!"
Chodí po bytě a kroutí hlavou: "to je bordel, to je bordel..."

Jsou mi tři roky

Verunka se na sebe ráda dívá. Často nám něco vykládá a u toho se soustředěně dívá do zrcadla, jak u toho vypadá. Nebo se rozpláče a také se jde hned podívat. U zrcadla tráví dost času.

Už lecco zná, například počítá do šesti a ví, kde je vpravo a kde vlevo.

A proč? Tak toto následuje téměř po každé odpovědi. Ať se rodiče snaží sebevíc, nikdy není nic vysvětleno dokonale a k Verunčině spokojenosti.

Opět musíme zmínit, že naše holčička je pedantka. Při jídle musí mít vedle sebe položený svůj ručníček, do kterého se v průběhu jídla utírá, aby nejedla špinavá. Když uklízí hračky, napomíná maminku, že nádobíčko přece patří jinam. A občas si u skříně se svým oblečením povzdechne: "ten náš tatínek, zase dal tepláčky nahoru".

Perličky:
"Verunko, já se s tebou nebudu rozčilovat." "Budeš!"
"Holky, proč jste roztrhaly to pexeso?" "Promiň maminko, my jsme se spletly."
"Verunko, ukliď tuto skládačku." "Dobře maminko, ale prosím tě pomož mi, já bych jinak měla moc práce."
Překvapivě brzké zjištění: "Mně se víc líbí kluci."

Jsou mi tři a půl

Verunečka vše ráda řídí a organizuje. Velice ráda spolurozhoduje o všem. Když přemýšlíme třeba o změnách v bytě, tak se velice ráda a aktivně zapojuje:
"Takže, já myslím, že ledničku můžeme dát sem, skříň posuneme sem a stůl tam. To je dobrý nápad, že?"
"Ale Verunko, ledničku tam dát nemůžeme, jak bychom chodili do spíže, kdyby před dveřmi byla lednička?"
Ale Verunka má odpověď na všechno: "To nevadí, když někdo půjde do spížky, tak vždycky ledničku posune."

Je to holka ukecaná. Když si doma povídáme, sami nebo s návštěvou, tak po chvilince to nevydrží a nedočkavě se ptá: "Kdy už konečně budu mluvit já??".

Zná dny v týdnu. Ví, který den je jaká pohádka (v úterý Pat a Mat, ve čtrtek Beránek Timmy) a co se bude dít (v sobotu a neděli není školka,...).

Perličky:
"Verunko, co se ti nejvíc líbí ve školce?" "Obědvání."

Učíme ji původ potravin:
"Kdo nám dává vajíčka?"
"Slepička."
"Kdo dává mléčko?"
"Kravička"
"A kdo nám dává masíčko?"
"Babička."
(to je správná odpověď, od babičky často odcházíme s kastrůlkem s obědem či večeří)

Jsou mi čtyři

Tak Verunka umí celou abecedu. Pravda, pár písmenek jí ještě chybí - Q, Y, a taky nezná některá písmenka s háčkem, ale i tak je velice šikovná, že? Rozpozná první písmeno u slov, např. cihlička - C, šikulové - Š, král - K... Čísla zná asi do 13.

Velice se zajímá o trasy tramvají. Ví, které číslo kam jezdí (teda ne všechny periferie Brna, ale ty trasy, kudy jezdí ona sama, má přesně zmapované). Když byla prázdinová výluka a tramvaje jezdily jinak, hned si všimla: "Jéé, pětka na nádraží, to bych teda nečekala."

Naše čtyřletá princezna je opravdový neposeda. Skutečně nevydrží chvilku v klidu, pořád v pohybu. Nedokáže jen tak sedět, snad jen u televize. I u jídla se alespoň houpá na židličce, nebo jednou nohou stojí na zemi a přešlapuje. Protikladem k tomu je ovšem fakt, že se jí vůbec nechce chodit. Hned pofňukává, že ji bolí nožičky, ať už jdeme do školky, do obchodu nebo na výlet. Důležité je nepodlehnout smutným očím, Verunka se nakonec nějak přemůže a zvládne i celodenní pochod.

Perličky:
"Mami, my jsme zákazníci?"
"Ano, Verunko."
"A co nám zakázali?"
 

Noční můra
Verunka se v noci probudila s pláčem.
"Copak Verunko, škaredý sen?"
"Jo."
"A co se ti zdálo?"
"Že nemám umyté vlásky."
 

Jsou mi čtyři a půl

Naše nejstarší holčička se umí podepsat. Na papír dokáže napsat asi polovinu písmen. Na klávesnici zvládne poskládat jednoduchá slova. Slovo si rozdělí na slabiky, lehké napíše, třípísmenné slabiky jí ještě dělají potíž, nebo spojí některá slova dohromady. Ale i tak už si dokáže sama chatovat. Základy naprosto bez problémů. Třeba: AHOJ TOME. JAK SE MAS? PISE TI VERUNKA. MAM TE RADA. A např. mamince do práce sama napsala: MAMI JEMI SUTO ZATEBO (mami, je mi smutno za tebou).

Její novou zálibou je sčítání. Sčítá čísla na prstech do 10. Ví, který měsíc kdo slaví narozeniny z našich blízkých, asi tak 25 lidí. Verunka má dvě mladší sestřičky a možná i proto je taková pečovatelka. Když potkáme nějaké menší děti, Verunka se hned o ně pěkně stará, hraje si s nimi a pomáhá jim.

Perličky:
Opravdová pochvala: "Tatínku, maminka si tě moc dobře vybrala!"
Ne zas tak opravdová pochvala: "Až budu velká, budu mít chytrou maminku!"
Velkoryse: "Já se na tebe nezlobím, mami, ale je to strašně těžké."
Proč musíme poslouchat? "Magdalenko, nezlob maminku, ona má už 31 roků!"
Při usínání: "Mami, neruš mě, já usínám!" - "Ale Verunko, vždyť jsem úplně potichu." - "Rušíš mě tím tichem!"
Organizátorka a pedantka: "Tatínku, vynes prosím tě koš, už je plný."
A podobně: "Mami, zhasni prosím v předsíni, nikdo tam není."